Když se řekne onlinovka

   Už jsme si zde přečetli, co znamená být hráčem a adminem hry. Zastavme se tedy v našem uspěchaném světě a ukažme si, co dělají ty postavy na pozadí, které se starají o to, aby ostatní měli co udržovat a co hrát. Pobavme se o tvůrcích her.

   Nejdříve si řekněme, co je to vlastně hra. Asi se každý z nás pousmál, ale přestože se s hrami setkáváme od nejmladšího věku, těžko někdo z nás dokáže přesně říct, co vlastně taková hra je. Po dlouhém přemýšlení bych charakterizoval hru jako společenskou činnost, kdy jeden případně víc takzvaných hráčů vyvíjí činnost podléhající dohodnutým pravidlům směřující ke konkrétnímu cíli. Tento cíl musí být dosažitelný pro všechny hráče a snaha potřebná na jeho dosažení by měla být v ideálních podmínkách stejná nebo alespoň srovnatelná.

   Jednoduché? Nyní se podívejme na slíbenou postavu v zákulisí online her. Tvůrce je člověk, který skutečně vytváří hru, nemusí to být bezpodmínečně programátor, který hru napíše do zdrojových kódů, a nemusí to bezpodmínečně být ani administrátor zabezpečující chod hry. Cíl existence tohoto člověka je udržovat schéma a herní procesy a souvislosti hry. Je to přesně ten člověk, který na začátku ze slova udělal myšlenku a z myšlenky návrh. U tohoto člověka často vše začíná, nezřídka slovy „Hele, tuhle mne něco napadlo…“, tento člověk pak nápad vezme a různě přetváří a tak se z mlhavého nápadu stává shluk procesů, který se postupně zaostřuje a rozpadá na další. Tento člověk pak často má v hlavě celou analýzu hry, je v jeho režii aby výsledná hra poskytovala všem hráčům právě ony rovné šance a vyvážené prostředí, také se stará o to, aby hráč byl neustále motivován ať už viditelně nebo skrytě aby udělal další kroky, zároveň musí dohlídat všechny vazby aby se hra nechovala nelogicky a aby se nedostala do stavu, kdy se neřiditelně zhroutí nebo zastaví anebo právě naopak neřiditelně zběsile vyrazí vpřed. Tvůrce zároveň často komponuje do hry autoregulační mechanismy, které brání jednotlivcům hru nezvladatelně ovládnout, obejít pravidla nebo napáchat nenahraditelné škody. Jak vidíte už tenhle kousek dává takovým lidem docela zabrat.

   Poté, co je hra zanalyzována a připravena ke zpracování je předána programátorovi, který má poslední možnost zvolit platformu a další parametry hry. Tuto chvíli svobody zpravidla zaplatí následujícími týdny až měsíci práce po večerech, kdy zběsilá pravidla a procesy, které si tvůrce vymyslel převádí do zdrojových kódů, dodává mechanismy proti napadení hry, vnitřní ochranné mechanismy, business logiku a zpracovává neuvěřitelné návrhy grafiků, o kterých je vnitřně přesvědčen, že vlastně ani zpracovat nejdou. Během této fáze pak vznikají oblíbené chyby, které pak zpestřují život jak hráčům tak adminům.

   Jednoho krásného dne je hra napsaná a je umístěna na hosting, kde ji převezme admin, který se o ní bude dále starat a dohlížet aby hráči nedělali co nemají, bude fixovat škody a bránit hru před nekalými technikami. On také bude sbírat žádosti hráčů na zlepšení, náměty i hlášení chyb, bude je pak dále distribuovat zpět k programátorovi nebo tvůrci.

   A tady se dostává ke slovu opět tvůrce, který dostává od uživatelů náměty a povzdechy nad mezerami hry. Jako příklad si vezmeme třeba normální povzdech… „Mám moc drahé jednotky v poměru k tomu, co umí.“ Jistě tuto nebo alespoň podobnou větu každý z nás četl nebo snad dokonce i psal. Ovšem tato jednoduchá věta v sobě skrývá neskutečné nebezpečí pro celý systém hry. Co se vlastně stane? Je třeba vzít všechny parametry hry a jednotlivých procesů a zvážit jejich nastavení, jestli je správné a shodné pro všechny hráče. Následně je třeba na základě výpočtů mnoha popsaných a pokreslených papírů a odhadů určit bezpečné rozpětí, konzultovat s programátorem, jestli hra je vůbec schopná přijmout takové nastavení. Následně je třeba najít průnik mezi schopnostmi hry, bezpečností a stabilitou systému a možnostmi jazyka. Často je pak třeba změnit další parametry a tím se spouští dominový efekt, který následně zasáhne celou hru. Pokud tvůrce ve spojení s programátorem neudrží tyto změny na uzdě, může se stát, že ve chvíli nasazení nové verze spustí vnitřní boje o parametry malou občanskou válku mezi hráči. A ještě o něco horším scénářem je, že nějaký zcela nepodstatný parametr rozkmitá systém hry do takové míry, že se hra stane neovladatelnou a zhroutí se sama. A hráči pak v klidu a tiše odejdou hrát jinam.

   Jistě může každý z vás namítnout, že nikdy to nedojde takhle daleko, a má do jisté míry pravdu, často ve chvíli, kdy systém jeví tyto známky, nastupují vnitřní regulační mechanismy a horečná práce adminů a programátorů, aby hru stabilizovali dříve, než si toho hráči sami všimnou. Oproti tomu znám mnoho her, které měly a mají problém právě s touto stránkou věci, kdy jeden nebo dokonce více nevhodně nastavených parametrů dává té nebo oné skupině nebo jednotlivci větší nebo menší šanci na vítězství a tím narušují sami svou podstatu. A co je horší, hráči sami hledají taková místa a když je najdou, místo aby na takové místo upozornily, soustředí se na něj a často hru uvedou do takové situace, kdy se téměř hroutí, aniž by si uvědomili, co přesně dělají. Sám jsem zažil několikeré nabíhání ze zálohy právě kvůli zboření hry. A ani jako hráči mi to nepřipadalo extra veselé.

   Dění kolem hry se vlastně dá rozdělit víceméně hranicí na dva tábory, jedna strana masivního počtu hráčů, která si chce hrát, ale je v ní několik jedinců, kteří hledají skuliny a nedokonalosti, aby získali výhodu nad ostatními, přičemž právě touha po výhodě nad ostatními je snad vrozená každému hráči, a na druhé straně máme adminy, programátory a tvůrce, kteří se snaží systém hry jako takový chránit před takovými snahami a zároveň hru dále rozšiřovat tedy zapracovávat nové a nové prvky. Dá se říci, že to je podobný boj jako boj mezi výrobci software a piráty, jako boj mezi výrobci virů a antivirů. Je to boj, který vlastně známe všichni a žijeme s ním.
   Závěrem bych rád ještě dodal jednu věc. Až zase budete hrát nějakou hru, zkuste se na ní na chvíli podívat očima těch druhých, kteří jsou více či méně vidět. Hodinami práce do ranních hodin, hodinami kradenými přátelům a rodinám a často vzdělání a obětovanými na oltář toho, co se vám odehrává před očima. A když uvidíte nějakou hru, zkuste nenadávat na adminy ani programátory, ale zkuste chybu nebo slabinu co nejlépe popsat a navrhnout řešení. Možná nezískáte výhodu, která vám možná zaručí pochybné vítězství. Ale možná získáte uznání z druhé strany a možná hodiny a dny práce, věnované na odstranění škod, které byste způsobili, bude tento čas věnován vývoji nové verze. Možná… ale za zkoušku by to stálo, nebo ne?