Proč, proboha, proč?

   Ačkoliv duší i srdcem technolog, dnes zkusím probrat téma čistě filozofické. Dnešním tématem tedy bude otázka „Proč, proboha, proč se lidi pořád ženou do psaní onlineovek.“ …

   Už od dob nástěnných maleb z doby kamenné se v chování jednoho přemnoženého živočišného druhu objevila zvláštní tendence a nutkání něco tvořit. Vedle užívání nástrojů pro uspokojení svých potřeb tento druh začal tvořit i nástroje určené čistě pro své osobní potěšení … a někdy i pro likvidaci jiných jedinců. Vlastně dost často.
   S postupem do doby bronzové se změnil materiál a i výtvarné zpracování a samozřejmě trvanlivost takových nástrojů, z dob antiky pak známe mnoho a mnoho objektů vytvořených převážně pro potěchu, ať už se budeme bavit o budovách typu koloseum nebo o úžasných sochách z rukou antických sochařů, získává nutkání tvořit na síle. Přesněji nezískává ale použité technologie umožňují těmto dílům existovat natolik dlouho, abychom si jich alespoň někteří všimli. Ono nutkání něco tvořit pak bylo nazváno tvořivost.

   Z hlediska didaktiky je tvořivost velmi významná složka osobnosti, která nám umožňuje sami sebe rozvíjet, zkoušet nové postupy, materiály a ztvárňovat stále složitější představy. Tvořivost je přesně ta část našeho já, která nás nejen nutí něco neustále vyrábět, ale také našeptává různá náhradní řešení ve chvílích, kdy nám dojde materiál nebo nástroje. Tato část přirozené inteligence každého z nás umožňuje řešit běžné problémy stále novými cestami. Osobně mám za to, že tato část našeho já je největší prapříčinou vzniku mnoha webových aplikací ať už jsou věnovány jakémukoliv tématu. Ovšem jsou zde i jiná nutkání, ať už se budeme bavit o prosté zvědavosti, ctižádosti anebo touze vyniknout nad ostatní.

   Zejména v době, kdy člověk hledá svoji skutečnou pozici ve společnosti, potýká se s mnoha různými přístupy k životu. V relativně krátké době si zcela přirozeně projde několika pozicemi. Mnoho budoucích počítačových maniaků právě v tomto období utrpí osudnou ránu života a odhodlají se pustit do nějakého veřejně přístupného projektu. V dnešní době internetu je velmi jednoduché vystavit své dílko světu a tak není divu, že mnoho lidí má svoje stránky a že mnoho lidí se jim snaží vdechnout nějakou úroveň života. Součástí přirozenosti člověka je určitá dávka touhy se předvést a být středem pozornosti a to mladému člověku, který hledá sám sebe velmi dobře poslouží jako odrazový můstek.

   Dalším nutkáním proč udělat online hru je prostě jen zvědavost „jestli to dokážu“. Trh online her já osobně považuji přecpaně nenasycený. Pokusím se toto označení vysvětlit. Představím-li si trh online her jako koláč, je velmi mnoho materiálu nahrnuto na straně textových her (všimněte si, že taktně nezmiňuji příběh StarGate :o) ), oproti tomu staticové hry oplývají velkým množstvím grafiky. Za posledních několik let se technologie komunikace za použití internetu několikanásobně posunuly. Doby kdy 56k modem byl vrcholem nejsou až tak daleko, nicméně tvůrcům dnešních webaplikací připadají na stejné úrovni časové osy jako vyhynutí Přemyslovců. A tak se z jejich práce vytrácí ona ohleduplnost vůči lidem z konce světa a stránky neutěšeně bobtnají a bobtnají. A tak ono „umím tu hru napsat hezčí“ je stále častější a častější.

   Společně s posunem komunikace po internetu dochází k rozvoji použitelných technologií, osobně pamatuji doby, i javascript byl nadstandardním vybavením. Webové stránky generovaly CGI skripty a asi největším výkřikem technologií byly NSAPI/ISAPI filtry pro IIS (linuxáři prominou). Dnešní vývojová prostření nabízejí oproti dobám před deseti lety přímo brutální posun ať už se bavíme o PHP, databázích nebo úplně jiných technologiích jako je .NET, java apod. Funkce, které má vývojář k dispozici jsou stále dokonalejší a prostupují čím dál níže do systému samotného počítače zatímco jejich použití je stále jednodušší. Komplexnost knihoven funkcí čím dál lépe odděluje vývojáře od nutnosti znát konkrétní hardwarová rozhraní a způsoby komunikace. A právě tyto hlubiny technologií mohou být dalším zprostředkovatelem vzniku nových online her. Velmi často právě taková hra vznikne na původně zkušebním projektu, který dosáhne takové kvality, že se jej autor rozhodne použít jako odrazový můstek pro větší aplikaci. A tak se z průzkumu technologie stane nová aplikace.

   A tím se volně dostáváme k jednoduchosti. Díky komplexnímu řešení vývojových prostředí a programovacích jazyků je tvoření aplikací stále jednodušší a jednodušší. Asi těžko se kdy dostaneme k tomu, aby bylo možné na libovolném zadání celou aplikaci jednoduše „naklikat“. Ačkoliv technologie jako Windows Workflow Foundation a jí podobné se snaží nás tímto směrem posunout, vždy bude třeba nějaký ten krok aplikace napsat. I tak dnešní jednoduchost ve srovnání s programováním v Borland C++ na DOSu je posun jak rozhraní tak samotného jazyka a bezpečnosti vývoje neoddiskutovatelným faktem. Dnes již vývojář pro napsání kvalitní aplikace nepotřebuje disponovat extra znalostmi, protože většina kriticky důležitých znalostí je již zpracována v prostředcích, který mu jazyk poskytuje. Tím se vývoj aplikací rozšířil mezi širší veřejnost.

   Dalším důležitým faktorem je nespokojenost a přidejme i lenost. Nebýt nespokojenosti a lenosti, pochybuji že by lidstvo dnes bylo dál jak pár kroků od břehu moře. Právě tyto původně záporné vlastnosti se nakonec v dějinách civilizace staly nejsilnějším hnacím pohonem pokroku hned vedle touhy vládnout a ničit. Naštěstí ačkoliv se většina her a teď nemluvím pouze o online hrách, točí kolem destrukce a vraždění, naštěstí žádná z nich nemá možnost překročit hranice virtuálního světa. Tedy nemá tu možnost, pokud to neudělá hráč samotný. Vraťme se k zpět k lenosti. Většina nástrojů, strojů i zařízení vznikla kvůli ulehčení si nějakého úkolu. Tedy přeneseno vznikla díky lenosti. Obdobně je to i se software. Aplikace vznikají právě kvůli onomu ulehčení úkolu a zanikají ve chvíli, kdy zaniká úkol nebo se najde lepší řešení. U online her je tato forma lenosti diskutabilní, nicméně můžeme ji najít například v lenosti jít ven a setkat se s někým, s kým by daná hra mohla být odehrána v nějaké příkladně deskové podobě.

   Jistě bychom našli i další odpovědi na otázku „proč?“, ale to už nechám s prominutím na jednotlivých čtenářích tohoto článku. Mimochodem, kdysi jsem zaslechl a plně se ztotožnil s tvrzením, že nejnebezpečnější otázky začínají slovem „Proč…“ .

   A tak, až se vás někdy někdo zeptá „Proč… ?“ pamatujte si jedno základní pravidlo „Nepropadejte panice.“