Quo vadis

a kromě toho všeho pojem počítač byl pro většinu občanů této malé země uprostřed Evropy novým a zcela prázdným pojmem. Několik z nich pod dojmem házení Jáchymů do stroje a podobných filmů přikládalo počítačům prazvláštní schopnosti dodnes hraničící s metafyzikou. Hodně ostatních je považovalo za vyloženě metafyzické záležitosti a jen několik vyvolených mělo odvahu si pořídit osmibiťáka a tito nadšenci pak tvořili páteř rychle se rozvíjejícího IT u nás. Neskromně se k těmto nadšencům také připočítávám a rád bych se s Vámi podělil o svůj pohled na vývoj počítačových her.

Vlastně si už nepamatuju, která z událostí v mém životě nastala dříve, jestli setkání s programováním v podobě robota Karla nebo setkání s počítačovou hrou. Obávám se, že obě události nejsou od sebe příliš vzdálené. Aktérem v obou dvou byl dnes již legendární počítač PMD. Nejoblíbenější hry v té době byly Pampuch a Duch aneb dnes již klasický PacMan a o něco později hra zvaná bombardér založená na grafice složené z písmenek a úkolem hráče bylo s klesajícím bombardérem neustále likvidovat budovy pod sebou tak, aby v příštím přeletu byla pro letadlo volná cesta. Písmenková grafika byla v té době velmi oblíbenou pro svou jednoduchost, rychlost, nízkým nárokům a jednoduchosti programování.

Příchod dalších osmibiťáků jako Commodore, Atari, Amiga později ZX Spectra následovaného českým Didaktikem přinesl řádově obohacenou grafiku založenou na jednolivých bodech. V závislosti na modelu se pak výrazně lišily možnosti grafiky. Uvážíme-li paměťové možnosti většiny modelů nepřesahující 64KB, spočítáme velmi rychle, že tyto možnosti nebyly nijak drastické. Hry se odehrávaly nejčastěji v malém rozlišení s omezeným počtem barev. Velmi často tak musely vývojářům stačit 4 barvy. Při rychlosti 1-17MHz je opět jasné, že hry byly velmi jednoduché. I přes to se našly složitější hry ve vektorové grafice simulující vrtulníkové simulátory, pokoušející se o pseudo 3D grafiku, nejčastější ale byly (alespoň v mé výbavě) arkádovky. V těchto dobách nacházíme počátky klasik jako Boulder Dash[http://en.wikipedia.org/wiki/Boulder_Dash][ http://www.youtube.com/watch?v=zwM1cDu6zew], Raid over Moscow [http://en.wikipedia.org/wiki/Raid_over_Moscow][http://www.youtube.com/watch?v=0L5wMiQBS2U], simulátor kosmické záchranné lodě Rescue on Fractalus! [http://en.wikipedia.org/wiki/Rescue_on_Fractalus!][http://www.youtube.com/watch?v=FbZ-chrOgGg], The Last Starfighter [http://www.youtube.com/watch?v=hYJhu-jycBU]. Samozřejmě I sport se přihlásil o slovo například ve formě hry PitStop [http://www.youtube.com/watch?v=MD7rB7FPepA] a mnoho dalších zajímavých her.

S příchodem PC 286+ i do naší republiky získali hráči přístup k počítačům vyššího výkonu a tedy i lepšího požitku. Do této fáze je třeba zařadit nezapomenutelné hry jakou je například Civilization [http://www.youtube.com/watch?v=ARq2itnt8jc] tedy nejlepší tahovou strategii, která velmi velmi dlouho držela v rukách pevně trůn v kategorii tahových strategií. Později se o slovo začaly hlásit i realtime strategie. První z nich DuneII – The Building of a Dynast [http://en.wikipedia.org/wiki/Dune_II][http://www.youtube.com/watch?v=tppjzT-su0Q]. Ach ano, do trojlístku Her s velkým H nesmíme zapomenout koho jiného než dnes již legendárního Wolfensteina [http://www.youtube.com/watch?v=WPaMyyimbtc&feature=related] následovaného brutálnějším Doomem[http://www.youtube.com/watch?v=ggMsQc9ld9g]. Sportovní odvětví bylo zastoupenou například legendarní GP [http://www.youtube.com/watch?v=Q-y8dvsLYJM].

Hráčská komunita začala získávat na síle a počítače se ujaly v domácnostech. Se vzrůstajícím výkonem dostupných počítačů tento fakt nezůstal opomenut ani výrobci her a tak brzy přišly budovatelské hry jako Transport Tycoon [http://www.youtube.com/watch?v=ImfkfZZga48], sportovní hry řady FIFA apod. Ve hrách, stejně jako ve filmech přestalo jít příběh a výrobci začali sázet na efekty. Pokud někdy jedete MHD a posloucháte mladou generaci, jak se baví o hrách, zjistíte velmi rychle, že dnes již nejde o hratelnost, zajímavost, složitost a překonávání překážek jako spíše o efekty, grafické provedení hraničící s dokonalostí a v neposlední řadě I o HW, který se smaží, aby uživateli dost rychle podal dostatečně přijatelný výstup.

Doby, kdy vývojáři museli přemýšlet nad využitím každého byte paměti a optimalizovat instrukce proudící na processor tak, aby hra běžela co nejrychleji je již dávno pryč. Hry přináší stale nové a nové nároky a diktují rychlost obměny HW. A tak, když se dívám na Dunu2, říkám si, jestli jsme někde neudělali chybu a jestli je opravdu nutné neustále navyšovat rychlost a počty jader a zvětšovat paměť. Jestli jsme se náhodou nestali oběťmi firem vysávajících naše peněženky zcela zbytečnými nároky, vždyť na těch hrách se toho až tak moc nemění.