Cold War

Plukovník vyšel z velitelství, nasadil si čepici a srovnal sako. Před chvíli seřval nějakého vojína za to, že nebyl vhodne upraven. Kdepak vojáci jako ze škatulky, to je jedna z nedoceněných hodnot armády. Nepřátelské země už teď nemají sílu nic podniknout. Je jen otázkou času, kdy je naše letectvo roznese raketama. Jen ať se snaží, stejně jim nakopeme prdel. Samolibě se usmál a rázně vykročil k čekajícímu jeepu. Nasedl a vozidlo se okamžitě rozjelo. Minulo skupinu těžkých tanků, leteckou základnu, kde zrovna několik výsadkářů balilo padáky a zamířilo přímo k rafinerii. Náhle se vše změnilo. Řev sirén. Jedna přes druhou. Ohlušující kvílení. Vše kolem se začalo míhat v běhu, dveře se začaly zavírat, letadla spouštěla motory, tanky se bezohledně rozjely po silnici. Náhle záře, vedro, ohlušující hukot a plukovník a téměř nikdo z těch, které potkal už nikdy nezahlédli atomový hřib zvedající se uprostřed základny.

Osobně miluju strategie a zvláště pak realtimové. Celá řada Command & Conquer je dnes již legendární a těžko hledat člověka, který má rád realtime strategie a neznal by alespoň jednu hru z této skupiny. Když jsem zavítal na stránku Cold War, uvítala mne grafika povědomá z Red Alertu. Ihned mne napadlo, kolik si hra z této hry vzala. A tak jsem se registroval.

Po registraci jsem dostal jako obvykle cosi jako uvítací poštu, kde se psalo, abych si přečetl nápovědu. Což jsem udělal. Mnohem více jsem ale ocenil textové tutoriály. Rozhodl jsem se rozjet vlastní základnu. Tedy hned poté, co jsem si vyzkoušel různá designová témata.

První, co bych hře vyčetl je neintuitivní uživatelské prostředí. Hráč musí leckdy hledat volbu, kterou potřebuje jen kvůli tomu, že prostě zapadne v obrovském množství informací, které jsou na něj vychrleny. Red Alert obsahuje slušnou grafiku, proto mne udivilo, proč se jí autoři nedrželi více. Jako fanouška Red Alertu mne zamrzelo, že se celá hra odehrává v klasickém vyplňování formulářů a čtení zpráv.

Ekonomika je založená na tazích, které jsou spotřebovávány jednotlivými akcemi, takže pokud hráč staví elektrárnu, je mu odečen určitý počet tahů, pokud staví tanky, jsou mu odečteny další. Tahy se s postupem času doplňují až do dosažení maximálního limitu. Utrácené peníze se doplňují těžbou stejně jako v předloze. Ovšem stavba budov je omezená užitnou plochou základny. Tuto plochu je možné rozšiřovat vysíláním tanků na průzkum (zvláštní je, že tuto schopnost mají pouze tanky).

Hráči jsou sdružováni podle národností, za které hrají, národnosti pak jsou spojovány do strany spojenců nebo sovětů. Každý národ je reprezentován vládou sestavenou z volených hráčů a každý hráč má svou zemi ve které může mít několik základen.

Pokud probíhá válka, probíhá tak, že hráč vyplní počty jednotlivých jednotek, které hodlá vyslat do boje a na koho. I zde mají jednotlivé národy speciální zbraně. Velmi často ale přichází ke slovu zvláštní zbraně jako ovlivňování počasí apod. Taková šikovně zaměřená bouřka je leckdy účinější než dvě tankové divize.

Závěrem tedy malé zhodnocení, hra je typickou představitelkou toho, čemu říkám formulářová webovka. Její hratelnost oslabuje nepřehledné uživatelské prostředí a v neposlední řadě i slabá grafika. Jako u většiny ostatních, i zde je hráč pohlcen skupinou, jejímž se stává členem.