Berlin Game - recenze

Ranní mlha se líně převalovala mezi hangáry polního letiště. Na stožáru se líně převalovala vlajka s hákovým křížem. Několik messerů zaparkovaných na pohotovostních stanovištích s plnou nádrží a plnou municí čekalo na svou dnešní chvíli. Jejich piloti ještě leželi v postelích oblečení do leteckých kombinéz a mechanici s plecháčkem kafe dokončovali noční opravy. Jeden z nich právě dokončil opravu kamufláže a položil štětec napříč přes plechovku barvy a ospale sáhl po svém otřískaném plecháčku s tmavou voníci tekutinou. Přičichl si k ní a zlehka usrkl. V dálce zazněl zvonek telefonu. Mechanik se svezl po křídle, natáhl ruce po plechovce a hrnku. „Alaaaaarm!“ Z boudy, kde si posádky braly denní rozkazy vyběhl muž v rozepnuté neupravené uniformě. „Alaaaarm!” Přiskočil k zavěšené kolejnici s kladívkem a v příští sekundě se probouzející krajinou stale ještě pokrytou lehkým mlžným oparem rozléhaly zvonivé rány. Piloti vybíhali ke strojům a po cestě dostávali desky s mapou a zakreslenou polohou a směrem nepřítele. Vběhli do čerstvě nastartovaných strojů a motory se rozeřvaly. Probouzející se messery jen neochotně drncaly po provizorní ramveji. Motory řvaly a táhly stroje přes drny a stale vyšší a vyšší rychlostí. Až se náhle kola jen neochotně odlepila od země a letadla začala pomalu stoupat, pak se lehce naklonila a začala se stáčet do určeného směru. Ještě než vystoupala nad vrcholky stromů, ztratila se mechanikům z dohledu v mlžném oparu. Ještě několik vteřin bylo slyšet hučení jejich namáhaných motorů, ale i ten pak utichl a s ním i celé letiště.

Pro další recenzi jsem si vybral hru Berlin Game, která své hráče zavede na bojiště druhé světové války.

Jako vždy i tentokrát první , čím hráč musí projít je registrace. V případě Berlin Game se nejedná o složitý proces. A po vyplnění patřičných údajů může hráč směle pokračovat. Ihned po registraci se hráč může přihlásit a začít svou herní kariéru. Jeho první krok je ale poněkud překvapivý. Je totiž postaven před výběr z několika alternativních bojišť odehrávajících se na mapě německa. Po výběru jednoho z nich, je hráč vržen na mapu z mnoha sektorů do tří sousedících, jejichž poloha je vybrána s ohledem na národnost, za jakou se hráč rozhodl bojovat.

Vybral jsem si tedy ruskou stranu a k mému překvapení proti mě stanuli 4 hráči hrající pod hlavičkou aliance. Nutno podotknout, že mé očekávání nabývalo poněkud jiných obrazů. Podobalo se spíše něčemu takovému jako je ruská T34 drtící svými ocelovými pásy nejnovější tygry pomalované hitlerovským křížem na věži. A ejhle. Skutečnost byla diametrálně odlišná. Hrdinové s rudou hvězdou na přilbách stanuli proti žvýkačům gumy plivajícím tabák na dvacet yardů daleko. Mno bylo na čase jednat, přesila 4 vs 1 prorokovala relativně jasný výsledek a měl-li jsem trochu obstát, bylo třeba nenechat nic náhodě.

Začal jsem tedy studovat herní rozhraní. Dominuje mu velká mapa německa, rozdělená na mnoho sektorů, z nichž každý je bráněn zbloudilými jednotkami rozpadlých německých vojsk. Tento mechanismus evidentně má bránit hráčům v přílišném rozpínání po mapě. Každý sektor relativně ochotně sdělí, kolik jednotek se po něm právě prochází a tak je plánování útoků o něco snadnější. Každému pěknému útoku ale předchází ekonomika, která ho bude zásobovat a bez které nádrže tanků velmi rychle a důkladně vyschnou. Přidělené tahy jsem vyplýtval velmi rychle... a musím přiznat, že vzhledem ke svému nováčkovství i poněkud neefektivně. Ačkoliv jsem se snažil o její nejvyšší dostupnou míru. Po vyčerpání tahů jsem byl nucen počkat do dalšího dne a tak jsem se vrhl do čtení helpů a popisů a postupně zjišťoval chyby, kterých jsem se dopustil. Kolem půlnoci, kdy hra zahlásila, že probíhá přepočet jsem byl již dokonale přesvědčen, že nemám ani nejmenší šanci a tak jsem se odebral ke spánku.

Druhý den mne uvítalo hlášení oznamující, že jeden z hráčů byl tak laskav a poslal mi na návštěvu několik letadel. Naštěstí letecký útok nedopadl příliš dobře a škody byly jen nepatrné. Nicméně mne to utvrdilo v přesvědčení, že je třeba rychle jednat. A tak jsem začal vše směřovat k tomu, aby mé síly již nebyly napadány. Ekonomiku jsem vyšperkoval v rámci svých možností a nově posbíraných znalostí. Vyslal jsem do okolních sektorů svá vojska a čekal, co bude dál.

V příštích tazích jsem postavil letiště a ihned odeslal zničujicí útok všemi letadly na jediné nepřátelské letiště. Dobudoval ekonomiku, doplnil ztracené jednotky a začal budovat protivzdušnou obranu a kde jinde než v sektoru s letištěm. Předpokládal jsem totiž, že nepřítel využije své výhody a pokusí se rozmetat mé letiště dokud ještě nedisponuju silným letectvem. Přesně tak bych to udělal já. Válka v Iráku jasně ukázala, že kdo ovládne vzdušný prostor, má jasnou převahu nad celým bojištěm a to je fakt, který jsem zahrnul do své strategie. Nepřítel to neudělal a tak při půlnočním přepočtu má letadla rozmetala nepřátelské letiště na kousky. Pozemní jednotky obsadily nové sektory a ekonomika sílila. Nutno podotknout, že hra poskytuje několik budov, jejichž postavením se dají vylepšit a to nezanedbatelně, vaše příjmy.

V dalších dnech systém odmazal jednoho z nepřátel za neaktivitu a má letadla znovu a znovu napadala pečlivě vybírané cíle většinou s úspěchem. Mé vlastní protiletadlové baterie sílily a vojenská policie rozšiřovala svůj vliv. Nutno podotknout, že velmi důležitou součástí hry je infrastruktura, tedy silnice a další důležité věci, které velmi výrazně ovlivňují příjmy ze sektorů. Opravováním sektorů se mi podařilo vybudit ekonomiku k velmi zajímavým výkonům a tak zatím co nepřátelé ztráceli, já jsem sílil. Po odmazání dalších dvou nepřátel zbyl ve hře jediný. Majitel rozstříleného letiště se mohl kochat pohledem na má letadla den co den. Neustále útočila na infrastrukturu, jednotky i ekonomické budovy. A jejich síla neustále narůstala až dosáhla dostupného maxima. Jediné, co mi mohlo bránit v neustálých útocích bylo pouze počasí. A i to stálo namé straně a tak kromě zvýšených příjmů jak paliva tak zásob jsem si užíval jasného počasí a bonusů v leteckých utocích.

Posledním hřebíčkem do rakve mého protivníka bylo postavení velitelství. Tato příjemná budova zpřístupňuje mnoho zajímavých funkcí. A tak nad mé sektory začala létat zásobovací letadla a zvyšovat mi příjmy a nad sektory nepřátele kromě bombardovacích létala i letadla propagandy podkopávající kořeny jeho ekonomiky. Snipeři účinně redukovali počty přesouvaných jednotek a záškodníci všemožně poškozovali nepřátelskou ekonomiku.

Naštěstí vstupní kemp je omezen na 10dnů a tak systém zkrátil utrpení mého oponenta. Bil jsem se nemilosrdně a musím uznat, že i dost bezohledně. Tedy přesně tak, abych obstál proti přesile. Odměnou mi bylo sladké ovoce vítězství.

Závěrem tedy drobné shrnutí. Začněme nedostatky. Hra často zatuhávala a často jsem se musel znovu a znovu přihlašovat, což nebylo příjemné zejména při plánování posledních akcí dne. Tedy před přepočtem. Což je, zdá se jeden z důvodů tohoto zatuhávání. Drobné nelogičnosti v návrhu se dají přehlédnout. Co je nepříjemné je chvílemi nepohodlné uživatelské prostředí založené na frames a dlouhé intervaly pro hraní. Pokud jde o klady hry, v první řadě se jedná o hru zábavnou a nízká frekvence přepočtů jí opravdu neprospívá. Sektorová mapa je příjemným prvkem a poskytuje mnoho možností pro další rozvoj hry. Seznam možných vylepšení sektorů je také příjemně rozsáhlý, nicméně by mu slušelo několik dalších položek. Autorům bych snad navrhnul jen více péče o hráče, více ho zatáhnout do děje.

Odkaz na hru: Berlin Game.