TrekGame - aneb jak jsem se nedostal dovnitř

"Torpédo na pravoboku! Zásah za 15vteřin." "Úhybný manévr vzor delta!" Loď se naklonila a sklouzla po ose, torpédo jen o několik metrů minulo konzoli motoru a škrtlo o horní štít disku. Phasery prořízly prostor a udeřily do prostoru a maskovanému dravci se rozpadlo maskovací pole. Téměř ve stejné chvíli torpédové banky uvolnily svůj obsah. Dravec zableskl a vypustil svá fotonová torpéda. Obě sady se minuly a obě plnou silou udeřily do svých cílů. Exploze prozářily prostor a když utichly, vznášela se v prostoru jedna těžce poškozená loď a několik trosek. O několik hodin déle, když technici zprovoznili komunikační systémy, požádala loď flotily o odtažení do nejbližších doků...

Ti, co mne znají, ví, že miluju žánr sci-fi, ale jsem zároveň velmi tvrdým kritikem nesmyslů, kterými jsou příběhy tohoto žánru často kontaminovány. Snad právě proto má volba padla na hru TrekGame.

První, co mne zaujalo byla slovenská jazyková mutace, kterou se mnou hra komunikovala. Naštěstí na mne odnikud neseskočil žádný drevokocůr a tak jsem se úspěšně zaregistroval a začal procházet dostupné sekce.

Grafika hry je vyvedena ve stylu L-Cars, tedy grafického systému lodí hvězdné flotily. A musím uznat, že dotyčný tvůrce designu si s tímto grafickým systémem dal hodně práce. Což také znamená zvýšenou zátěž ve formě malých ale mnoha obrázků. Při načtení jedné ze stránek jsem jich napočítal přes 70. Bílé písmo na tmavém pozadí je sice silně kontrastní, ale přesto nebo snad právě proto poněkud hůře čitelné.

Po otevření účtu jsem očekával, že se budu moci do TrekGame ihned zapojit. Vzhledem k tomu, že se jedná o RPG, začal jsem se psychicky přípravovat na hru borga ve službách flotily. V rámci toho jsem si začal procházet jednotlivé lodě a jejich posádky. A zde je na místě opět složit hold tvůrcům, zatím nikde ve hře jsem nenašel prezentaci jednotlivých skupin hráčů dotaženou do takové podoby jako zde. Hráči jsou zařazeni do služby na jednotlivých lodích, kde obsazují jednotlivé pozice a plní úkoly tak, jak je v RPG požadováno. Forma plnění úkolů je pak vyhodnocena a jsou podány návrhy na povýšení nebo naopak degradování jednotlivých členů posádky nebo případně osazenstva celé lodi.

Začal jsem se těšit, jak do hry vpadnu a zamotám několika lidem hlavu. V cestě mi ale překážely dvě věci. Vstupní znalostní testy, které jsem nepovažoval za minimální hrozbu a studium na akademii, které jsem považoval také za pouhé drobné zdržení.

A přesně zde se můj borgský kolektivní mozeček dopustil chyby. K tomu, aby registrovaný hráč vstoupil do hry musí dosáhnout určitého počtu bodů. Cestou, kde je může získat jsou znalostní testy složené z několika otázek ze dvou sad. První sada se mění každý týden, druhá každý měsíc. Body získává správnou odpovědí. V případě měsíčních testů ale špatná odpověď umí body velmi rychle odčerpat. Považoval jsem se za celkem slušného znalce technologií a prostředí StarTreku a to přesně do chvíle vyplňování prvního testu. Kdo choval kočku na Enterprise-D... vím, že kočku choval nadporučík Dat, ale tahle hodnost v odpovědích nebyla. Zároveň se mi ukázala jako záhada otázka, kdo se nikdy nepodíval na vesmírnou stanici DS9. Ani při prostudování návštěvní knihy plné Ferengů a Cardassianů jsem se ale nechytal. A protože jsem i u měsíčního testu měl vysokou úspěšnost, mé skore následovalo hned za sebevědomím do hlubin podzemí.

Z vnějšku hra vypadá zajímavě, možná poněkud puntičkářsky, jak vypadá zevnitř se mi v čase určeném pro tento článek, nepodařilo zjistit. V této chvíli ale pociťuji určitou formu zklamání z faktu, že po čtrnácti dnech jsem ještě neměl možnost se do hry zapojit a jako potenciální nový hráč ztrácím o hru zájem. A právě kvůli tomu pocitu, tedy totálnímu zklamání ze hry místo slibované zábavy, jsem se rozhodl hru i přes celkový dobrý dojem ohodnotit relativně nízkým hodnocením.

Odkaz na hru: http://www.trekgame.org.